Skuteční lidé.
Skutečná změna.
Každý příběh zde je o skutečném člověku ve skutečné osadě na Slovensku. Ne o statistikách. Ne o smyšlených postavách. O lidech, jejichž životy se změnily, protože církev přišla a zůstala.
That's why we were angry with him for not doing anything and he left us.
Právě proto jsme se na něj zlobili, že nic nedělá, a nakonec nás opustil.
— Laco o svém otci
Laco a jeho bratr chodili na vyučování misie, když jejich otec opustil rodinu. Byli rozzlobení. Kněz je vyslechl a pak jim řekl: modlete se za něj. Stále je to váš otec. Nedržte v sobě hněv. O několik měsíců později se Robert vydal s mámou poprosit otce, ať se vrátí. To je to, co ho misie naučila. Otec se vrátil. Přestal pít. Našel si práci. Dnes sedí v první řadě na každém školním představení a divadle, ve kterém hrají jeho synové. Celá rodina, pohromadě.
Jak designér opustil svou kariéru, přestěhoval se do romské osady a zůstal.
Martinovi bylo devatenáct, pracoval mezinárodně a vedl designérský tým v jednom z nejrychleji rostoucích českých startupů. Pak mu odbočka přes Klenovec změnila směr života. Neposílal pomoc na dálku. Přestěhoval se.
Další hlasy
z Klenovce
“Keď sme boli s ôsmimi deťmi v karanténe a nemali sme čo jesť, prišli s potravinami a hrami. K nikomu inému sme sa nedostali. Len k nim.”
Když jsme byli s osmi dětmi v karanténě a neměli co jíst, přišli s potravinami a hrami. K nikomu jinému jsme se nedostali. Jen k nim.
— Svetlana Cibuľová, Klenovec
V prvních týdnech covidu nikdo nevěděl, co virus dokáže. Lidé se báli samotné smrti. Romské osady zůstaly stranou — příliš rizikové, příliš přeplněné, příliš neznámé. Martin a Míša tam přesto šli. Víra ve vzkříšení pro ně není metafora. Právě ona jim dala odvahu jít tam, odkud všichni ostatní utíkali.
“Predtým som sem chodil, keď som potreboval chlapov na dennú robotu. Po pár rokoch som prišiel znova — a nikoho som nenašiel. Všetci už pracovali.”
Dřív jsem sem chodil, když jsem potřeboval chlapy na denní práci. Po pár letech jsem přišel znovu — a nikoho jsem nenašel. Všichni už pracovali.
— Místní tesař, Klenovecko
Když misie přišla, práci mělo jen asi 30 % mužů v osadě. O čtyři roky později se místní tesař, který si tu pravidelně najímal dělníky, vrátil — a odešel s prázdnou. Ne proto, že by muži odmítli. Ale protože už nebyl koho najmout. Všichni pracovali.
“Tí ostatní, čo neboli v kurze, neurobili skúšku. My sme prešli.”
Ti ostatní, kteří nebyli v kurzu, zkoušku neudělali. My ano.
— Adrian, Klenovec
Dominik přišel ze speciální školy — z té, na které učitelé žáky odepisují. Přes multimediální dílnu misie složil státní zkoušku z deváté třídy. Něco, co jeho učitelé kdysi označovali za nemožné. Jeho bratr Adrian tiskne trička, i pro tytéž učitele. Jeden z nich dnes dostal pracovní nabídku, protože zvládl test dovedností, který jiní nezvládli.
“Neviem, ale odkedy sem chodím, prestala som klamať. Začala som pomáhať doma. Začala som sa správať dobre. Začala som sa lepšie učiť.”
Nevím, ale od té doby, co sem chodím, jsem přestala lhát. Začala jsem pomáhat doma. Začala jsem se chovat dobře. Začala jsem se líp učit.
— Miroslava, Klenovec
Teologicky to vysvětlit neumí. Jen ví, že se něco změnilo. Její rodiče to potvrzují — ze všech dětí, které sem chodí, je nejochotnější. Milost bývá často taková: nerozumíš jí. Jen žiješ jinak.
“Myslel som si, že keď budem mať deti, zmení ma to. Nezmenilo. Až keď som začal každý týždeň chodiť na Eucharistiu — to ma zmenilo.”
Myslel jsem si, že mě změní to, až budu mít děti. Nezměnilo. Až když jsem začal každý týden chodit na Eucharistii — to mě změnilo.
— Romský muž, region Gemer
Je Rom, ale ne z osady — z běžného domu, běžné čtvrti. Roky ho provázela závislost. Myslel si, že zlomovým bodem bude otcovství. Nebylo. Když začal chodit do farnosti a každý týden přijímat, něco se pohnulo. Oženil se s družkou — aby to bylo před Bohem v pořádku. Závislost ztratila moc. Stále chodí.
Je tu jedna dívka, kterou navštěvujeme třikrát do roka.
Matka je ve vězení. Babička — jediný člověk, který držel věci pohromadě — nedávno zemřela. Teď žije u tety. Nemůžeme ukázat její tvář. Nepovíme její jméno. Ale budeme se vracet dál.
Tři návštěvy ročně není mnoho. Pro ni to ale možná je jediná stálá věc v životě právě teď. Někdo, kdo přijde. Ne proto, že o to požádala. Ne proto, že je to pohodlné. Protože na ní záleží.
Právě proto neměříme úspěch čísly. Část té nejdůležitější práce, kterou děláme, se nikdy neobjeví v žádné zprávě.
Každý příběh tady začal tím, že někdo se rozhodl zůstat.
Martin a Míša se do Klenovce přestěhovali natrvalo. Ne jako návštěvníci, ne jako pracovníci neziskovky na smlouvu. Koupili dům, vychovali děti a vybudovali farnost — protože romské komunity, kterým slouží, zklamala každá iniciativa, která se nakonec sbalila a odešla.
V roce 2025 dárci přispěli zhruba 3 000 €. Skutečné náklady misie byly 16 900 €. Rozdíl pokrývá Martin z vlastního příjmu. Každé euro, které darujete, jde přímo na to, aby vše, co jste právě četli, mohlo pokračovat.
Pomozte založit další farnost.
Vaše podpora zakládá farnosti, formuje vedoucí a proměňuje komunity.